Švýcarsko všemi smysly

Naše cesta do Švýcarska.

V neděli dvaadvacátého září o půl deváté večer se před naším gymnáziem sešlo skoro padesát studentů, tři učitelky, pár kuchařů, jedna postarší průvodkyně a dva řidiči autobusu. Čekala nás osmihodinová cesta do Švýcarska, kde jsme měli strávit pět dní a navštívit mnoho turistických cílů. Do autobusu konečně nastoupili poslední opozdilci, paní průvodkyně nás jménem CK přivítala a je to tu. Vyrážíme!

Cestou téměř nikdo nespí, a proto, když konečně v brzkých ranních hodinách přijíždíme do německé Kostnice, při procházce městem připomínáme spíše bandu ospalých zombíků než školní zájezd. Husův dům, nábřeží Bodamského jezera, místo upálení našeho kazatele. A pak už odjezd k Rýnským vodopádům. Projížďka lodí (a sprška vody z páchnoucího Rýna) už probraly i poslední z nás. Při odpolední procházce Bernem jsme tak už všichni bdělí, ale dojem ze švýcarského hlavního města kazí déšť, který nás nutí zůstat v podloubích historických domů. Škoda. Kvůli dešti také nevidíme nic z krásných hor nad Lauterbrunnenem, kde jsme ubytováni. Chata, kde přespáváme, má už očividně lepší časy za sebou. Rozvrzané schody a nábytek připomínající vybavení prvorepublikových interiérů. Večeře na dojmu také nepřidá. Sekaná ujde, ale bramborová kaše z prášku? Humus. Po ní už všichni spí jak zabití.

Další ráno po vydatné snídani odjíždíme do Grindelwaldu a odsud zubačkou nahoru do hor. Krásná panorámata, žádný déšť. Horskou túru jsme nakonec všichni zvládli. Až na paní průvodkyni. Už, už nastupujeme do vlaku před cestou zpět do údolí, když nás paní Zdena konečně doběhne. Večeře dnes dobrá, na špagetách není co zkazit. Večer je v chatě živo, všichni se už zbavili nedělního spánkového deficitu, a tak mají po večerce paní učitelky co dělat, aby nás udržely v pokojích.

Ve středu nás čeká lázeňské město Interlaken. Lanovkou vyjíždíme na vyhlídku nad městem, kde strávíme několik hodin. Výhledy tam jsou sice krásné, ale před odjezdem zpět do města se už většina z nás tak trochu nudí. Odpoledne přejíždíme na lodi Thunské jezero a po krátké procházce po jeho březích se vracíme zpět do chaty, kde na nás čeká (chvála bohu) opět chutná večeře.

Čtvrtek se nese v duchu deště. Absolvujeme prohlídku sýrárny a čokoládovny, odkud si mnozí z nás odnášejí pocit sytosti (díky vydatné ochutnávce čokolád). Poté navštívíme údajně nejkrásnější vesnici Evropy a projdeme se po pobřeží Ženevského jezera. Zpět do Lauterbrunnenu odjíždíme promočení na kost. Večer je na ubytování relativní klid, cestování každého z nás už tak trochu unavuje.

V pátek dopoledne procházíme kolem úžasných vodopádů. A teď hurá na cestu domů! Zastavujeme ještě v Lucernu, zde nás čeká historický dřevěný most, nábřeží Vierwaldstättersee a, jako obvykle, Mekáč. Švýcarské restaurace nepatří k nejlevnějším, a tak značná část naší skupiny volí raději tuto nezdravou, avšak méně nákladnou formu stravování. Před odjezdem vyšplháme ještě na ochoz městských hradeb, odkud máme Lucern jako na dlani, projdeme kolem Lvího památníku a vyjíždíme směr Pelhřimov. Večer nás čeká ještě krátká procházka deštivým Vaduzem, a pak, po další předlouhé cestě jsme konečně doma.

Do Pelhřimova dorazíme krátce po čtvrté ráno a všichni míříme rovnou do postelí, odkud většina z nás před polednem nevyleze. Ale i když jsme unavení a rozlámaní z autobusu, můžeme jít v klidu spát. Výlet se vydařil.

Jan Brož