Rakouské Dolomity

Sportovní kurz septimy a 3.A gymnázia.

Svou cestu jsme začali při pondělním ránu naložením zavazadel do autobusu před gymplem. Cesta utekla poměrně rychle, a i přes krátké couvání u bouračky jsme se zanedlouho přiblížili Lienzu.

Naše výprava měla základnu v malé vesničce Lavant, kde jsme mimo prvního dne, každý večer “reisovali” po okolí.

První opravdová výprava byla na vrchol hory Monte Piano v italské části Dolomit. Trasa byla, co se týče terénu relativně nenáročná, a proto jsme měli prostor se pozastavit a obdivovat horskou flóru s panem učitelem Havlem. Na vrcholku hory se někteří z nás vrhli do sněhu, který k našemu překvapení ještě plně neroztál. Monte Piano byla mimo malebné přírody v okolí zajímavá svou historií. Dodnes je plna pozůstatků 1. světové války v podobě zákopů nebo podzemních tunelů, které odvážnější z nás s nadšením prozkoumali. Zároveň jsme se díky Davidovi, našemu spolužákovi, dozvěděli detailnější informace o historii Monte Piano.

Další z našich výletů byl poněkud jiný. Náš původní plán zhatil již výše zmíněný sníh, a proto jsme se v čele s “Reisführerem” Tomášem, námi přezdívaným Ježíš, vydali na náročný výstup směrem k hoře Laserzwand. Úzké cestičky, místy ferratové výstupy, nefalšovaný adrenalin a výborná panorámata nás provázeli po celou dobu cesty nahoru. Bohužel, cesta byla opravdu o poznání náročnější a 2600 m n. m. jsme nepokořili. Zato jsme mohli vidět zamrzlé jezero Laserzsee, k němuž jsme se brodili sněhem, do kterého už nikdo moc s chutí neskákal. Cesta dolů byla o poznání jednodušší, navíc jsme si ji mohli “zpříjemnit” koulováním spolužáků.

Následující den byl odpočinkový. Po předchozím dni určitě spousta z nás tento výlet ocenila, jelikož jsme se vydali k jezeru Tristachersee, místní “koupák”, kde jsme strávili příjemných pár hodin plaváním na paddleboardech a skákáním do studené vody. Okolí Tristachersee bylo fantastické, obklopené krásnou přírodou a dobrým kioskem, kde jsme si po pár dnech mohli vynahradit absenci masa v našem jídelníčku. Jak jsme již zmínili, tento den byl vskutku odpočinkový, takže největší adrenalin jsme zažili při přecházení silnice v Lienzu směrem k místnímu supermarketu.

Poslední den byl již ve znamení odjezdu. Po vyklizení našeho ubytování jsme naše věci naskládali do autobusu a šli na poslední pochod k pozůstatkům římského města Aguntum. Tam nám pan učitel Fišar zprostředkoval krátkou, ale velmi zajímavou přednášku o tomto místě, ale zároveň i o struktuře římských měst a společnosti, jejich pravidlech a rozložení. Posléze nás již řidič Míra naložil do autobusu naposledy a jeli jsme domů.

Tenhle sportovní kurz všichni považujeme za fenomenální. Moc jsme si ho užili a mnohým z nás se do hlavy určitě vkradla, kromě mnoha vzpomínek myšlenka vrátit se do této oblasti, třeba s rodinou, nebo přáteli.

Autoři: Vilém Plášil, Pavel Prchal, Jonáš Prokop