Postřehy Veroniky Krškové z ústředního kola Olympiády v českém jazyce.

Gratulujeme k úžasnému 10. místu!!!

Když jsem se přihlásila na Olympiádu v českém jazyce, ani ve snu by mě nenapadlo, jak moc to ovlivní můj život. Prošla jsem školním i okresním kolem a probojovala se až do toho krajského, které probíhalo online. V něm jsem získala 4. místo, a tak jsem předpokládala, že tady má cesta končí. Mylně. 7. června mi přišel email s přihláškou do ústředního kola, které se mělo konat 18. – 25. června v kempu Dětský tábor Stráž nad Nežárkou. Neváhala jsem a svou účast potvrdila.

Soutěžní soustředění sestávalo z dvou mluvnických, dvou slohových a jednoho řečnického úkolu. První mluvnický úkol byl založený na středové rekurzi, konkrétně na opakované vkládání vedlejších vět vztažných. Cílem bylo vytvořit bez použití syntaktických pojmů pravidlo, které by vyloučilo nesrozumitelnost takovýchto složitých souvětí. Mluvní cvičení pro mou (2.) kategorii probíhalo již v pondělí. Bylo nám postupně odhaleno téma, konkrétně Lapálie s technikou, a my jsme měli 3 minuty na rozmyšlenou. Následně jsme předstoupili před porotu a 1 minutu souvisle mluvili. Zadáním prvního slohového úkolu byly Mýty v našich životech, přičemž forma byla volná. V úterý jsme jeli na poznávací výlet, má kategorie navštívila Třeboňský archiv a zámek. Dozvěděli jsme se něco o restaurování knih a jejich uchovávání. A dostali jsme zadání druhého slohu, forma byla opět volná a téma znělo Vůně starých knih. Posledním úkolem byla znovu mluvnice, tentokrát šlo o rozpoznání hranice mezi elipsou a zeugmatem.

My, účastníci, jsme byli rozděleni do pracovních skupin podle bydliště a v těchto skupinách jsme měli několik úkolů. První z nich byl obstarat zábavu na jeden večer, tradičně vtipnou scénku ze zážitků daného dne a nějaké hry. Druhým bylo vytvořit noviny na velkoformátový papír, čím humornější, tím lepší. A posledním úkolem bylo vyhrát ve volejbalovém turnaji, což se našemu týmu skutečně podařilo. Nutno dodat, že všechny tyto aktivity byly zcela dobrovolné. Stejně tak i koupání v nedaleké pískovně nebo procházka do Stráže nad Nežárkou. Ve volném čase, kterého byl skutečně dostatek, si každý pracoval na svých úkolech, na které byl obvykle více jak den.

Nejlepší na tom všem ale byla celková atmosféra. Všichni lidé, včetně šestičlenné poroty, byli absolutně skvělí, s láskou k jazyku a dobrému humoru. Cítila jsem se, jako bych přišla domů. A mé umístění? Skončila jsem na nádherném 10. místě a považuji to za svůj životní úspěch. Lepší by bylo snad už jen, kdyby se mi příští rok podařilo do ústředního kola dostat znovu.

Veronika Kršková, 3. A